Zkusil jsem opravdu hezký závod. Kuriózně teď, na konci sezóny, mám velkou chuť závodit. Což bude asi tím, že jsem překonal poměrně dlouhé období, kdy mě závodění moc nelákalo. Letos jsem tak nejdřív absolvoval jen pár závodů v roli domestika naší nejlepší závodnice, což byla zajímavá zkušenost. A pak jel pár závodů, kde jsem se cítil dobře. Tak jsem hledal, co jet o víkendu a našel Žacléřskou 70.
Ač srdcem silničář, možnost zazávodit si v Krkonoších na biku mě lákala tak,že jsem si opravdu moc přál, aby počasí v sobotu bylo aspoň trochu přijatelné (předpověď nebyla vůbec pěkná) a mohl jsem se postavit na start. Naštěstí to vyšlo, i když teplota byla okolo 10 stupňů a obloha temná. Ráno jsem tedy vyrazil, přidal se i Ondra, který hodlal na silničce objet kus Krkonoš (a nakonec si dal 120 km, přičemž poznal řádný kus Polska). A přijet na start bikového maratonu se silničkou na střeše vzbudilo všeobecné veselí :). Tento závod není u nás v klubu moc znám, takže stručný popis – typický MTB maraton, ale kromě závodu jednotlivců se jel i závod tříčlenných družstev, dvě distance 54 a 77 km, na delší trati převýšení 2 197 m, což je opravdu slušné. Tratě po lesních a polních cestách, poměrně dost asfaltu, ať už po silnicích nebo po místních komunikacích. (I když ke konci závodu jsme jeli kus po silnici, která byla v tak hrozném stavu, že jsem se fakt modlil, abychom už vjeli do lesa a záviděl spolujezdci, že jede na fullu!) Milovníky technických pasáží tedy tento závod neuspokojí. Jinak ale parádní, rovina byla jen ta rozbitá silnice ke konci a pak kousek po hranici za Pomezními boudami. Jinak kopce a zase kopce. Jako trénink fantastické, Kdybychom aspoň jeden takovýhle kopec jeli v tréninku, máme dlouho o čem vyprávět. Závod začínal takovým asi 10 km dlouhýn kolečkem okolo Žacléře, pak průjezd městem a nájezd do hor. Podle profilu trati začínalo první velké stoupání na 15. km, takže jsem chtěl min. do toho 15. km být v první skupině, což se mi dařilo asi prvních 5 km, už v tom kolečku okolo Žacléře byl dlouhý kopec, který mě z první skupiny jasně poslal pryč. Jenže zezadu žádná skupinka nepřijela, takže jsem si pak dal cca 70 km po Krkonoších sólo. Před koncem toho prvního dlouhého stoupání přijela zezadu štíhlá vyšvihaná postava ve žlutém dresu, říkám si to vypadá na Ch.Frooma, nebyl to Chris, ale mladá žena ve žlutém dresu s nápisem Weber. což je firma prodávající stavební materiál, takže do deprese mě dostal nejen fakt, že se v kopci neudržím se ženou, ale i představa, že mě možná předjela holčina, co celý týden vystavuje v kanceláři ve Weberu faktury, v pátek dostala od vedoucího firemní dres a přijela se projet:) Až při vyhlašování vítězů mi došlo, že jsem se zúčastnil posledního závodu Českého poháru v maratonu, a to když si tahle žena vyskočila na stupínek nejvyšší nejen v sobotním závodě, ale i v celkovém hodnocení ČP (doma jsem se pak jen cvičně podíval, kdo to je, takže jen namátkou letošní Sudety (dlouhé!) jela za 6:23, a to na Facebooku má poznámku, že se strašně trápila, protože měla horečku a brala prášky...). Pak mě ještě předjelo asi 5 družstev, které startovaly intervalově za námi. Snažím se sólově držet tempo, ale ty kopce jsou opravdu dlouhé a pokud jsou kratší, tak jsou prudké. Teď s odstupem času mi ty kopce nějak splývají, ale pro představu, na nejvyšší bod tratě, Pomezní boudy, jsem v druhé půlce kopce stoupal rychlostí 7-8 km/h, což napsané vypadá brutálně pomalé, ale i při téhle rychlosti jsem dojel, a odjel (!) dvěma soupeřům. Někde asi v polovině trati si vybavuju kopec, který sklonem připomínal Blažkovec, ale byl asi 1 km dlouhý. Na 71. km byl skoro 3km kopec, a pak ještě těsně před cílem bylo asi 500 m dlouhé prudké stoupání po místní komunikaci, která ústila v Žacléři pod náměstím. Příští rok fakt doporučuju. Závod byl perfektně zorganizován, tým pana Slavíčka to opravdu umí. A na závěr podnět k zamyšlení pro příští rok – nemáte někdo chuť jezdit Český pohár v maratonu? Letos se jel v Klatovech, Mostě, Hlinsku, Teplicích (Sudety) a Žacléři.