Můj pohled na letošní Rally Sudety od Standy.
Slunečné počasí
slibovalo příjemný závod, do Teplic vyrážím již v pátek. Při hektickém
balení bohužel doma zapomínám boty na kolo, vše naštěstí řeší telefonát domů a za dovoz bot hodnými lidmi z Horního Jelení.
Druhý den startuji
v 8 hodin ráno s dalšími bezmála 800 závodníky a začínáme stoupat do
sedla Váhy. Kluci z klubu mi zmizeli, ale nevzdávám se svého plánu, jet rozumné tempo a případně nakonci zrychlit. Nahoře dojíždím Miloše, ale při sjezdu do Adršpachu mám bohužel defekt, ztrácím 15
minut opravou a propadám se na chvost startovního pole. Jinak je prvních cca 35
km relatině snadných, startovní pole se zde postupně dělí podle výkonosti, já
stahuji svoji ztrátu. První teréní záludnosti přichází až při stoupání na
Honský pas. Za ním se odděluje krátká trasa na 60 km a teprve zde začínají ty
pravé Sudety. Na trase následuje težký výjezd k Václavu, za ním legendární
stejnojmený sjezd přez velký kámen, jenž je hodně na srdce. Následují další
nezapomenutelná místa na trase – sjezdy Velké a Malé Vodní zámky, po nich ve výjezdu starou dlážděnou cestou k Machovskému kříži přejíždím MIloše a přez
Božanovský Špičák mu mizím. Poté jsem se již dostal za polovinu trasy na občerstvovací
stanici v Machově. Doplňuji pití a vydávám se do stoupání na nejvyšší bod
trasy – stolovou horu Bor. Chvílemi ve stoupání i tlačím a cítím, že síly
začínají docházet. Po překonání Boru je trasa houpavá, kopce na chvíli nejsou
tak prudké, ale celková náročnost trasy si již začíná vybírat svou daň.
V hlavě si začínám říkat, na co jsem se to zase dal, a že by bylo nejlepší
si chvilku odpočnout na někde mezi. Nohy naštěstí v rámci možností
fungovaly dobře já se pomalu blížil k dalšímu ikonickému místu na trase,
kopci Hvězda na cca 95 km trasy. Nahoru tlačím jen tu nejtěžší část kopce.
Směrem dolů je Hvězda nejtěžší sjezd celé trasy, jede se po zelené turistické
značce, s technickou lahůdkou
zvanou Schody. Tento úsek raději sbíhám a poté již dále pádím k Ostaši. Tento
kopec se vyjíždí 2x a zejména druhž výjezd je pro mne vždy peklo. Sklon kopce
není výrazný, ale tělo toho má po 105 km již tak trochu dost a k tomu se
opět přidává i hlava a její touha po
odpočinku. Nicméně po 5 minutách trápení jsem nahoře, následuje rychlý jsezd
naštěstí suchým úvozem a již najíždím do posledního stoupání zámku Skály. V něm
trochu ožívám a ve stoupání se mi podaří ještě několik závodníků předjet. Od zámku
je to Teplic již jen pohodový sjezd.
Za cílem mi to trvá půl hodiny než se
trochu dám dokupy. Pomáhá studená cola a koupel nohou v ledové Metuji.
Cílový čas mám 8
hodin 7 minut, svůj osobní cíl jsem tedy nesplnil hlavně díky defektu, jinak
vcelku spokojenost s výkonem. Pro zajímavost za závod jsem spotřeboval 3
energetické gely, 2 tyčinky, Magnezium na křeče, 1,5 banánu a vypil cca 7 l
iontového nápoje.