26. 9. 13Sudety 2013

Začátek přípravného období záčíná pěkně, pří cestě na NHP začatkem srpna mi padá kolo ze střechy auta. Ztracený tachometr /zatím jezdím bez něho/, ohlé sedlo a pootočená řídítka maří plány, no začnu intenzitu budovat déle. Posléze dovolená v Jeseníkách, kde zkoušíme s Noigim trenink do kopců a Rychleby. 

Vysocká 12 přináši otazníky zda tělo vydrži 12 hodin na kole. Ráno vyzvedávám Noigiho, na start příjíždíme o chvilku déle a vyjíždíme do terému za hlavním polem. Ve snaze je dohnat v prvním sjezdu trefuji vyjetou kolej a letím přez řídítka. Proražená pneu hatí šance, měním duši a vydávám se do dalšího boje. Trať je poměrně zajímavá výjezdy začínají bolet více, naopak ve sjezdech si postupně více veřím. Většinou se s Noigim střídáme a snažíme se jezdit kolečka spolu, později se k nám ještě přidává Petr Hojka a Kuba Kaplan. Nakonec z toho je 12 koleček a 7. místo z 27 v MTB sekci. Kuba je 5. za 13 kol,  Petr 14. za 7 kol, Noigi 8. za 11 kol. Délka kola byla 13,66 km, převýšení 151 m.

Další týden je na plánu Manitou v Chrudimi s 65 km a 1400 m převýšeni. Zde mám některé úseky projeté z jarního Velo Campu a na závod si půjčujeme s Noigim Spešly. Cíl na 65 km je to dát pod 3:30.  Mám domluveného Epic Comp Carbon, po registraci tedy kola vyzvedáváme a necháváme seřídit. /Bohužel mě mechanik přefouknul vidlici, což jsem zjistil až v prvním kořenovém sjezdu./ Ještě zafandit juniorům, koupit si od coache fungl nové týmové kalhoty a vyrážíme se rozjet. Na startu jsem zařazen do posledního koridoru. Po startuse před Širokými schody peloton špuntuje, ale nějak to objíždím a již sprintuji do kopce za Chrudímí.Trasa je velmi hezká, Epic na mé poměry jede jak raketa, Noigi mne předjíždí cca na 17 km. Vůbec se mi nelíbí stoupání na občerstvovačku do Křižanovic, ale následné teréní sekce mi to vynahrazují. Poté přichází největší porce stoupání ke Krásnému a na Spálavu, lesní sjezd a opět stoupání lesem k Modletínu, kde mi docházi piti, tak se trochu do 2. obcčerstvovačky šetřím, abych nedostal křeče. Po občerstvení trasa přetíná řeku Chrudimku brodem, zde je atmosféra skoro jak na Sudetech, diváci radí kudy jet. Ŕeku překonávám v sedle svého zapůjčeného oře a vrhám se do dalších kílometrů. Před 3. občerstvovačkou potkávám Noigiho jak opravuje defekt a půjčuji mu pumpičku. Bohužel mi ujiždí skupina se kterou jsme měli docela dobré tempo, škoda. Za Bojanovem přichází hezká stojka, kde dojíždím pár lidí ze skupiny, a poté již trasa začíná klesat. Ještě poslední kopec a nepříjemný kamenitý sjezd u Citkova a pomalu začínám vyhlížet Chrudim. Klesání je příjemné většína je v singlech, u Prochobrad mne začínají brát křeče, nastěstí do cíle je to kousek. V posledním kopce předjíždím ještě jednoho závodníka a v cíli jsem v čase 4:03,  352 celkově, 128 v kategorii. Tachometr nakonec teda ukázal 72 km.

Ve čtvrtek vyjíždím na silniční tréninky se zbytkem týmu. I se svou 29 většinou klukům na silnicích stačím a tréninky vnímám pozitivně.

Dále jedu NHP, zde to docela jde, jen poslední kolo není s kým závodit, nikdo předemnou ani za mnou, není moc motivace ke zrychleni. Čas dávám pod hodinu 58 minut.

A přichází týden před Sudety, v pondělí zpráva, že Pavel nejede neboť má zlomené žebro. V úterý nám přivezli domů dříví, samá jobovka. Jelikož mám k tomu pracovně nabytý čtvrtek a pátek, není moc čas na pořádné rozjetí a padá i varianta spát na sobotu v okolí Teplic. 

V sobotu tedy budicek v 5 hodin, nabírám Noigiho a vyrážíme do Teplic. Registroval nás již včera kamarád Aleš, který jede dlohou a je tu již týden na dovolené. Jak se blížíme k Teplicím začíná teplota na venkovním teploměru klesat a na místě ukazuje 5 stupňů. V té teplotě a pouze v krátkém dresu s vestou není rozjíždění žádná hitparáda. Na startu se řadím cca do 2/3, v 8 start již šplháme do sedla Váhy. Většina závodníků jede dlouhou a tempo nechtejí přepálit, tak se polem posunuji dopředu, ve sjezdu kolem skal vidím na straně stát Cimbu s defektem, prý si nevzal náhradní duši a tak to vzdal. Poté je  kamenitý /na Sudetech to jinak nejde/ výjezd na Dlouhý vrch, kde pokud to jde snažím se předjet, mimo vyjetou stopu se jen předjíždí velmi špatně. Následující úsek je houpavý u hranice s Polskem a přichází výjezd na Honský špičák. Zde se teprve odhalují ty pravé Sudety, výjezd po kořenovém singlu v hadu závodníků, ani nemá velký smysl předjíždět, neb není kudy a špatně vyjetá stopa se vymstí nutností sesednout. Po zdolání vrchlu už se trať rozšiřuje a dá se i pár závodníků předjet. Poté přichází rozdělení krátké a dlouhé trasy, jedu krátkou tzn. doprava. Po odbočení přicházi krizová chvilka v hlavě, neb opět nikdo předemnou a nikdo za mnou. Sjíždím na občerstvovačku do Pěkova závodníci okolo mne se začínají objevovat. V Pěkově je zajímavý příjezd k občerstvení pod mostem řekou, a za ní začína výšlap na Ostaš 1. Po louce to moc nejde a posledních pár metrů tlačím, po asfaltu už se jede trochu lépe a moc nestrácím, před výjezdem na Ostaš 2 potkávám naštvaného Noigiho opět s defektem /potom měl prý ještě jeden/. Poslední kopec za Dědovem se mi jede na pocit velmi špatně, nicméně mne nikdo nepředjíždí pár lidí utrhnu, jen záda bolí a netuším proč. Další pokračování kopce mne začíná lehce deptat. Záda mne donutí se asi 100 m projít a dojíždí mne pár závodníků, čož zas hlavu nastartuje do závodního rytmu. Za povzbuzovnání polských turistů zdoláváme poslední metry kolem Bišíku a vjíždíme na silnici. Ve sjezdu si lehce odfrku a nabírám chuť ještě závodit. Po odbočení z asfaltu začína technický sjezd do Teplic, v jednom korytě mne varuje závodník předemnou a včas přelézám do vedlejší stopy. V posledním úseku si za sebou vezu skupinu 6 vlčáků. Poněvadž jsem si neprojel konec, v parku v poslední zatáčce jsem dlouhý, ale blokuju všechny a držím je za sebou. Poté již dlouhý sprint, kde mne 1 předjel. Je z toho čas 3:14:29  101. místo celkově a 25. v kategorii. 

V cíli čekám na Noigiho, lehce zrekonstruujeme těla a jedeme se podívat na Hvězdu. 

K hodnocení Sudet musím napsat, že je to závod se svou jedinečnou atmosférou, pohodou. Většina závodníků na trase jede prověřit své tělo na této těžké trati. Krátká varianta je takový velmi příjemný svižný maraton, technicky nezáludný, mně zradila hlava po odbočení od dlouhé varianty. Přístí rok si chci dát dlouhou.

Standa