Zpět na články13. 10. 11SP v Plzni
V neděli se jede v Plzni první závod světového poháru v cyklokrosu. Na 2400m dlouhém okruhu uvidíme i jeden dres Bike Freaks!!!
13.10.
Úvod článku zavání trochu bulvárem, ale nelže.
Ne, opravdu se nechystám honit Štybara, Alberta nebo Kevina Pauwelse.
Přihlásil jsem se do sobotního závodu amatérů na horský kolech, který je pořádaný na stejném okruhu, na kterém v neděli pojede světová cyklokrosová špička.
Formu na MTB sice nemám, ale když už tam budu... :) Říkal jsem si: "Když se nepřihlásím, budu si při sledování závodu vyčítat, že nejedu. A když se přihlásím, tak tam chcípnu, protože 40min naplno moc o vytrvalosti není."
Protože jsem nenašel 5 důvodů proč nestartovat (viz.hlášky), tak jsem se rozhodl, že budu chrabře hájit naše barvy a se vztyčenou hlavou hrdě ponesu náš prapor.
(S jakou potáhnu zpátky do karavanu si budete moct přečíst níže)
17.10.
Hlásím se z Plzně. Úspěšně jsme našli louku, která bude o tomto víkendu sloužit závodníkům jako parkoviště. Překvapilo mě, že nikde v Plzni nebyla jediná informační cedule, která by jezdce z celé Evropy navedla. Nebít navigace tak to hledáme ještě teď.
8:00 Prezentace proběhla bez čekání a bezplatné startovné zahrnuje dárek pro každého.
8:20 Montuji kola.
8:40 Jsem ve sportovním, sedám na kolo a jdu si s dětma objet trať.
9:00 Hodina do startu. Rozjíždím se na přilehlé silnici.
9:40 Úvodní startovní rovinka je poměrně krátká, takže postavení na startu bude důležité. Stavím se do čtvrté řady.
10:00 Přesně podle plánu zaznívá startovní výstřel. Okamžitě se jede podlaha. Objíždíme panelák a blížíme se do prvního sjezdu. Lucka mě hlásí 22. místo. Najíždíme na louku. Tep šplhá k maximu. Předjíždím dva borce, ale jiných pět předjíždí mě. Snažím se jet stejné tempo jako oni. Jsem „naSpeedovanej“ (když už Speed 8ce končí expirace, tak ať ji radši zdělám, že?), tak se k mému údivu celkem držím.
10:04 Dostávám se z kyslíkového deficitu a začíná mě to bavit.
10:05 Cítím loupání. Neubírám. Dva, tři plné záběry a nejedu. Řetěz táhnu za sebou. Přelézám hrazení a přemýšlím, jestli jsem se nenaspeedoval moc.
10:10 Jsem u zamčeného karavanu.
10:15 Vlaďce je jasné, že se něco stalo a z prostoru startu spěchá k bydlíku. Právě projelo čelo závodu. Nechce se mě vzdát, tak rychle vyndávám stařičkého železňáka, kterého jsem vzal jen jako postrkovadlo pro manželku. Předělávám číslo a vracím se na trať. Ostatně, když už jedu „cyklokros“, tak bych si měl zkusit i výměnu kola.
Vůbec netuším, kam jsem se zařadil. Je mě to fuk. Pojímám to jako trénink.
10:16 Rozdíl kvalitní plášť nebo letitá Kenda je obrovský. Hlavou mě běží myšlenka, že až budu psát tento text, že napíšu: Kolo je neklidné i na rovinkách. Nejednu zatáčku projíždím s driftem obou kol. Hlavně u ustřelujícího předního, ze sebe ždímu vzpomínky a zkušenosti, které jsem v devadesátých letech minulého století, nasbíral při trénování na zamrzlém Hlubáku.
Asi v 10:40 mě předjíždí vítěz - Spěšný. Jsme 150m před cílem. On jede údržbu, kterou by si na Středečním poháru určitě nemohl dovolit. Troufám si říct, že nebýt problémů, patřil bych mezi jezdce s plným počtem kol. Odhadem někde kolem 30. místa.
Výsledky zatím nejsou a jestli rozhodčí nějaké sestaví, tak budu moc zvědav, kam mě šoupnou. Pokud jsem si dobře všimnul, tak sudí psal průjezdy jen někdy. Proto jsem cílem projel a 1 kolo „neutralizace“ nenahlásil. Nemohl jsem!
Táta by se mně smál, že jsem zase posledňáček.
Pro web V6ky Jirka Plzeň
