Malé ohlédnutí za závodem, tentokrát z trochu jiné perspektivy.
Po dlouhém zvažování, jestli nastoupit na start mého oblíbeného závodu a riskovat zranění, pouhý týden před mým vrcholem sezóny nebo jestli dolaďovat formu individuálně, vyhrála druhá varianta. Samo sebou mě vládce Orlických hor stále vrtal v hlavě a tak jsme se po dohodě s navrátivším Martinem vydali podpořit naše želízka v ohni: Pavla a závod od závodu se lepšícího Petra.
Auto nám pomohlo do Žamberka. Dál už jsme to dali po ose.
Najeli jsme na trať a protože čelo ještě neprojelo, tak jsme mu jeli naproti. Před Kláštercem nad Orlicí jsme zahlédli snad 50ti 60ti členný balík. Je až k nevíře jak se výkonnost zvedá a vyrovnává. To už měli borci za sebou tři dost výživná stoupání, která v minulosti peloton bezpečně rozdělila do skupinek po pěti.
Po tři čtvrtě minutě se kolem nás prohnala druhá skupina. Ani v této cca 30ti členné skupině jsme naše bojovníky nezahlédli. Stihnul nás pozdravit jen náš teamový kolega z loňska Lukáš Třasák.
Následovalo, a nebojím se to napsat, nekonečné čekání. Zhruba po minutě projížděla jedna skupinka za druhou s námi původně odhadovanými 5 až 10 jezdci. Martin dokonce začal parodovat přijetí vyřazených francouzských fotbalistů: „Až přijedou, řeknu jim: Hoši naši sponzoři se od vás distancují!“
Desátá skupina ukončila naše čekání. Dle očekávání jsme se nejdříve dočkali Pavla, který má i podle sázkových kanceláří lepší kurz než Petr. Na druhou stranu jsem Pavla čekal někde v páté max. šesté partě. (Ve čtvrté jel Jirka N. ze spřáteleného HSK, který na Mamut tour dojel kousek před Pájou.)
Přidali jsme se k této skupině a snažili Pavla rozdráždit. Do bengálského tygra to mělo daleko. Jezdil špice v pohodovém tempu a na instrukce trenéra prakticky nereagoval!!! Tak jsem ho aspoň vyfotil. (foto v galerii) Evidentně do této skupiny nepatřil. Myslím si, že sám dodneška lituje toho, že se na startu více nezmáčknul, aby byl více vepředu a závod si více užil.
Na Haničce jsme mu popřáli dobré dojetí a začali vyhlížet Petra.
Netrvalo dlouho a Petr projížděl poblíž jedné z nejznámějších pevností. Naskočili jsme do jeho party. Martin striktně držel zásadu: Nemám číslo – jako bych tady nebyl a zařadil se na úplný konec.
Já si tolik servítky nebral. Nejelo se o první flek, tak jsem najel vedle Petra a dal mu pár rad. Udivovala mě vyčuranost osmičky spolubojovníků, kteří nechali tahat jen tři vepředu. Ti navíc jezdili dlouhé špice (včetně Péti), takže tempo spíše klesalo. Po nepublikovatelné komunikaci na téma: Když jsi na závodech, tak bojuj, jsem to nevydržel a řekl Petrovi ať se drží. Najel jsem dopředu a nasadil tempo, které silnice do Bartošovic umožňuje. Flákače jsme odpárali a myslím, že zbylá pětice si to pořádně užívala.
Před Mladkovem, jsem udělal ještě pár dokumentárních snímků a pak už s Martinem točil směr Žamberk.
Pocity Petra najdete v samostatném článku.
Závěrem: Tak kamarádi, takhle by to dál nešlo! Zde se plně projevil stav našeho teamu. Je ve stavu invalidity nebo spíš agónie. S tím musíme začít něco dělat! Budete-li chtít, nabízím pomocnou ruku.
Váš Coach
*) agonie - stav ochromení, nečinnosti; stav před smrtí
invalidita - nemocnost, slabost, neschopnost práce, vojenské služby; neplatnost