Zpět na články30. 9. 14KPŽ - Oderská mlýnice
Neskutečný souboj a hluboký sportovní zážitek byl k vidění v posledním závodě Kola pro život v Odrách. Nebojovalo se pouze o "bednu", ale i o celkové pořadí v tomto patnáctidílném seriálu. Vojta vstupoval do závodu jako průběžně třetí s cílem udržet za sebou Erika Němce.
Závod kluci 8-9 let. Malý Venda Ježek dostal 26"ku a od startu všem odjel jako Filip Samec (nechápali jsme). Za ním mezera a pak "řezačka" trojičky Vojta, Erik, Mára Jurkulák.
Mára odstartoval druhý, Vojta ho předjel, to vyprovokovalo Erika, který taky Máru skočil a dral se i přes Vojtu. Okruh byl dlouhý, přesto se jelo na tři kola (běžně dvě) způsobem brzda, kolík, spurt 20 m, brzda, kolík, spurt 20 m. Znovu, znovu a znovu. To vše na rozblácené trávě. 2,5 okruhu dokázal Vojta odrážet Erikovi ataky. Na začátku třetího kola se mě "nelíbil" Mára. Jezdil natěsno čtvrtý a bohužel pro nás, vypadal nejvíc v pohodě. Počínal si jako profík. Číhal a čekal na chybu. Jak už to bývá: Když se dva perou... Asi 5 rovinek před cílem zaútočil a oba předjel. Vojtu to vyvedlo z koncentrace. Byl jsem od něj kousek a křičel, že to nevadí!!! To už útočil Erik. Tři rovinky před cílem (viz foto) Na obrátce byl dřív Erik a Vojta totálně vyždímaný věděl, že už nemá kde brát. Svěsil nohy a zbořený lítostí (možná i vypětím) projel cílem (druhé foto).
Fakt moc pěkná podívaná.
Čtvrté místo celkově nás mrzí, ale za tu obrovskou zkušenost to stálo. Mimochodem, oznámení, že je až čtvrtý vzal v pondělí naprosto v pohodě.
Lucka se sice snažila, ale ne na 100%. Podle mě do závodu pustila 80% a šetřila se na neděli. Páté místo je o 1 flek za očekáváním.
(Neděle - třetí díl Decathlon cupu, v Bedřichově. Vojta potřetí vyhrál a veze si domů pohár pro celkového vítěze. Lucka dojela 3. a tím poskočila na třetí celkově)
Zkušenost z Oder si odvážím i já. Nějak jsem se zapomněl na dětských závodech a když přijíždím ke startu, je pozdě. Říkám si: "A je to v pr...li. Koridor je zavřený." Areál je stísněný, takže jedinou možností bylo rychle poslechnout pořadatele a celé to objet zezadu. To už slyším Tomáše Hauptvogela, jak hlásí: "Tři minuty do startu krátkého závodu a Fitky." Zajíždím do koridoru, zvedám kolo a snažím se dostat aspoň před oranžová Fitness čísla. Když vidím ten dav před sebou, tak se spojení s úzkou bránou a nutností zatočit 90° doleva, trochu bojím a nepředpokládám hladký průjezd bez ztráty cenných vteřin. Stalo se. Snažil jsem se vymotat na kraj. Asfalt byl plný cyklistů, tak jsem to oroštoval a předjížděl po krajnici. Prvních 10 km jsem jel doraz. Deset minut před námi vyjeli padesátkaři. Ty nejpomalejší jsem předjížděl někde na sedmém kiláku. S každým dalším km jich bylo víc a víc. Po patnáctém kilometru se masivní předjíždění zastavilo.
Do šotolinového sjezdu na 16-17 km s námi najížděli vracející se jezdci z Fitky, kteří zde krotili své biky do 10 km/h. Nevím co si o mě mysleli, když jsem to kolem nich prošlapal na velkou placku (odhadem 45). Přišlo mě to docela zábavné. Na 20 km začaly mé nohy rozsvěcet varovné kontrolky přetížení. Ignoroval jsem je, přestože mne ještě čekala obávaná Mlýnice. Dolů jsme ji s obytkou sjížděli na jedničku a stejně brzdy smrděly. Nahoru to je, ale jiná. Zvlášť, když tam 27. září jedete na kole. Stovky fandících, tleskajících, bubnujících lidí nezajímá, že už nemůžete. Ta atmosféra je skvělá a už teď vím, že ji chci příští rok opět zažít. V půlce kopce, před rozdělením tras, na mne nějaká paní volá, že jsem šestnáctý. To bylo fajn, kdybych nebyl vyždímaný jako Vojta, ale 10 km od cíle. Předjíždí mě skupinka mladíků. Další skupinu kadetů s kadetkou! si už nechci nechat ujet. Restartuji nohy, kopu se do slabin a práskám bičem. Zabralo to. Jdu do háku. Za chvíli jdu zase přes ně, ne na dlouho, ale za pokus to stálo... :)
Cíl protínám na 21. místě s časem necelých 1:30 hod. Očima hypnotizuji velkoplošnou obrazovku a čekám nekonečné dvě vteřiny, jak dnešní stíhačka dopadla.
Kategorie nad 40 - 3. místo! Vauu, cinklo to!
(ztráta na prvního pouze 1:15 min, škoda. Snad se z toho do příště ponaučím.)
