- Před letošní sezónou jsme se v týmu dohodli, že bychom se mohli zaměřit na tento největší evropský seriál pro horská kola.
Otvírákem sezóny se stal na konci dubna tradičně závod, který se posunul z Letů o 2 km blíže k Praze do Dobřichovic.
Juniorský okruh objela skoro kompletní sestava našich potomků. Takže jen telegraficky od nejmladších po nejstarší.
# 2. - Hustopeče - jsme nejeli, protože jsme byli na soustředění.
#3. - Mladá Boleslav - Junior Trophy - příjezd na místo v 7.30 nám poskytl dostatek času na převlečení a zaregistrování Markétky a chlapecké posily Vaška Lhotáka. Počasí bylo luxusní, trať Junior Trophy na rovince, se dvěma šneky vypadala zajímavě. Jeden okruh měřil kilometr. Po projetí trati se ovšem ozývaly hlášky typu "to je hrozný, blbý, je to samá díra a krtinec". Markétka prohlásila, že až pojede závod, tak klidně ty krtky přejede :-)))
Terén byl určitě náročný, dost to drncalo, ale všichni do toho šli naplno a po velkém snažení a někdy i urputném boji v týmu jsme získali všechny medaile: zlato Zuzka Krátká (1. místo ze 40), stříbro Vojta Hendrych (2/47), bronz Pája Šumpík (3/47), bronz Štěpánka Hojková (3/9). Zapomenout nesmím ani na zbytek z tým, kterým to tentokrát na pódium nedalo. Benjamínek Jířa Šumpík dojel 21. ze 76, Rarášek je ve společnosti Vojty a Páji prvoročákem a tak je jeho 12. místo mezi skoro padesátkou vrstevníků velmi pěkné. Pozornější diváci zaznamenali v této kat. na 7. místě ještě Štěpána Tabulku startujícího v dresu V6. Markéta nebyla s 16. místem moc spokojená, to Fanda (6/36) a Tomáš (7/36) byli spokojenější. Lucka brala 5ku v kategorii do 13 let.
Na "Céčkové" 34 km dlouhé trati senzačně dojely obě naše slečny. Stříbro se na krku houpe Kačce Štefanové (2/13) a "bramboru" si vyjela Natka Kašparová (4/13).
Na dlouhé trati 56 km nás reprezentoval jen coach Jirka a to v kategorii muži nad 40 let. Díky nízkému koeficientu byl nucen startovat z šesté vlny což se rovnalo pětistému místu na startu. K hlavnímu závodu musím jen dodat, že to byl ohromný adrenalin, když celý peloton projížděl kolem nás u dětské trati. I v té rychlosti jsem Jirku zaregistrovala a viděla jak "kosí" jednoho po druhém. Svou stíhací jízdu zakončuje na skvělém 157. místě (29. ve své kategorii z 187, startovalo cca 700 borců) a to by znamenalo příště podstatně lepší postavení na startu. Uvidíme Jirku znovu na dlouhé nebo se vrátí na Céčko?
Děkujeme a gratulujeme všem!! (Marki + Coach)
# 4. - Havlovice - Velké dilema měl každý z naší družiny před závodem v Havlovicích. Kam vyrazit? Dle plánu do Havlovic nebo jeden díl KPŽ obětovat za finále Bikových úterků, které mají svůj závěrečný díl, z důvodu slavnostního vyhlášení přesunutý na sobotu?
Nakonec se vytvořili tři party. 1) jela do Havlovic, 2) do Třemošnice a 3) odjela Havlovice (do 11 hod) s okamžitým naloděním a přeletem do Třemošnice, kde vše začínalo až úderem 14. hodiny.
Ale pojďme se podívat, jak se dařilo v Podkrkonoší.
Hned v první jízdě jsme měli dvě želízka v ohni: Lucku a Štěpku. Obě holky se nezalekly tří Polek na startu a s jasnou převahou si Lůca odváží bronz. Štěpánka si dojela pro stříbro za suverénkou Dášou Hejhalovou z Dukly Praha.
U kluků 10-11 let se stihl Fanda prodrat "jen" na 6. místo, což považuji na trati, kde skoro nešlo předjet za super výsledek. Tomášův 11. flek se zdá být málo, ale ono opravdu nebylo skoro kde a z těch 24 kluků jelo 13 o 4. až 16. místo.
Kategorie kluků 8-9 let nabídla nádhernou bitvu. O vítězství bojoval náš Vojta s Matyášem z Bike cliniku. V závěru Vojta předjel Matyáše a ustál jeho bezhlavé nabourání. Na třetí medaili si celý závod brousili zuby dva borci. Náš Pavlik většinu závodu tahal za kratší konec a stínoval Filipa (také z Bike cliniku). V posledním kole ho, ale předjel. Bohužel o kolo pomalejší jezdec, Pavla zbrzdil a zatáčku před cílem, tím daroval bronz Filipovi. :( Štěpik na 7. a Martin Rufrovic na 27. (z 37.) a Jirka Vrabec jsou zatím ve výsledcích "inkognito". :)
Pro nás nejmladší jsou 6-7 letí. U Jíři jsme na místa kolem 14ky zvyklí (jezdí s cca 30ti o hlavu většími kluky). Zuzka mezi děvčaty pokračovala na zlaté vlně. Pro oba: jasná pochvala.
Takže si to shrňme: Z Junior trophy - 4 medaile.
Na rychlé Céčkové trati čekalo naše 4 borce 38 km a nějakých 900 m převýšení. Jirka se vrátil na "krátkou" a stejně jako loni vyjel placku - tentokrát stříbrnou. Chvilku za ním dojíždí Ondra (8. v kat). Kačka bere bronz a jen 4 min za ní přijíždí Natka (4. místo) SUPER!!!
Na dlouhé trati zkouší Pavel, to co Jirka v Boleslavi, prodrat se zezadu někam "mezi své". S 51. místem v kat. a 203tím celkově spokojen nebyl, protože cíl byl: do dvoustovky!
Zajímavost: z akademické diskuze po cestě domů... "Nebyli jsme s šesti medailemi nejlepším klubem?" Spočítal jsem to a... nebyli. Kralovali mega týmy: Česká spořitelna a Symbio+ na druhém, pomyslný bronz by získal Nilfisk Alto (4x zlato, 2x bronz) Bike Freaks čtvrtý (2x zlato, 2x stříbro, 2x bronz)
Příští závod se jede již po týdnu v Liberci.
# 5. - Liberec - Pouze sedmička jezdců reprezentovala náš klub v libereckém Vesci. I my (Hendrychovi) do poslední chvíle zvažujeme jestli zůstat "věrni plánu" nebo jestli s ostatními neupřednostnit "krásu" na "Maštalých".
Už od brzkého rána nabíralo slunce na síle a tak byla Lucka moc ráda, že celou Junior trophy otvírá. Na rozdíl od následné jízdy Vojty řezníka, u kterého se naplno projevilo tréninkové manko, byla její jízda úspěšná a odměněna bronzem. Stejnou medaili by si zasloužila i Markéta. Už to nebyla ustrašená holčička (z Brd), která se bojí někoho předjet. Krátce po startu se prodírá na čtvrtý flek a ten drží až do cíle. Vojta moc chtěl vyhrát. Bohužel velmi špatně odstartoval. Z šestého místa se sice rychle dostal na čtvrté, ale pak musel skoro celé kolo čekat na příležitost nebo chybu soupeřů a mezi tím jeho rival Matyáš odjížděl. Na konci prvního kola se mu konečně daří oba předjet a vydává se na stíhací jízdu. Ztráta je kolem 10 vteřin a to je hodně. V závěru už cítí marnost (zvlášť, když se v pěkném singlu, opět motají kluci o kolo zpět) a dojezd vypouští. Druhé místo je pro něho takovým zklamáním, že ho okamžitě vykazuji do bydlíku na samotku.(co by za druhý flek dal jednatřicátý...) Zuzka opět zlatá způsobem start - cíl.
Pařák nabírá na síle. Startuje Béčko a 15 min po nich Céčkaři, na které čeká 31km s převýšením 1100 m. Z první řady odjíždí Coach a někde z prostřed startovního pole Natka. Byť je Coach v cíli dřív (17. absolutně, ale až 5. místo v kat.) více důvodů k radosti má na 60. místě Natka. Poprvé na pódiu a hned stříbro!!!
Všem velká gratulace.
# 6. - Orlík - Véééélké dilema máme v rozhodování, ve které části naší vlasti strávíme víkend. Bedřichov s Českým pohárem (článek již brzy od Honzy) nebo Kolo pro život na Orlíku? Nakonec, o prsa vietnamské sprinterky, vyhrává Orlík. Snad nebudeme litovat.
Po příjezdu jdeme omrknout, co stavitel trati "Juniorky" Martin Pulpán pro mladé přichystal. To, že to leckde nemá jednoduché (nejsou terény) a navíc musí spojit nespojitelné (těžké pro starší, ale lehké pro začátečníky) víme a tak trochu čekáme loňskou podobu. Co, ale letos Pulpánovi vykouzlili v okolí velkého bazénu zaslouží jen slova chvály. Trati nechybělo vůbec nic.... ŠIROKÉHO STARTU využila Zuzka, aby si stylem start-cíl dojela pro zlato. Jířovi (9. místo) a jeho bráchovi Pavlikovi (4.) vyhovovalo SPOUSTY MÍST NA PŘEDJÍŽDĚNÍ. Vojta (10.) a Vojta (1.) byli rádi za TECHNICKÉ PASÁŽE (ti co jeli v Bedřichově, nechť si předchozí slova dají do uvozovek), Tomášovi (4.) seděl VÝJEZD DO KOPCE. Márkéta (4.), která přijela přímo z letiště, při přejezdu písku u ROCK GARDEN, zavzpomínala na pláž Mallorky a Lucka (1.) nejvíc získávala v nově vybudované LESNÍ PASÁŽI... prostě z prdu kulička.
Trasa B - z areálu jako první odjíždí hlavní závod na 57 km. My si přejeme, aby první v cíli byli Jirka Noigi nebo Standa Šumpíček. Díky číslům (a výchozí pozici) kolem 400 to není zrovna lehký úkol. Jirka to skoro stihl - 93. místo je super. Standa (173.) bude muset ještě potrénovat. :) (vzkaz: na dlouhém Drásalovi bude víc času)
Trasa C 35 km - přiznám se, že bych taky chtěl jedničku za svým jménem jako mají moje děti. Snažil jsem se a tep držel přes 1:30 hod těsně pod maximálkou, ale všechno marné. Přepálil jsem start. Držet se juniorů mě vlévalo neskutečnou energii do žil...
...ale jen do pátého kilometru. Pak mě nohy řekly, ať přepnu na nouzový režim a jedu domů. Snažím se o restart plic. Předjíždí mě jeden kolega z M40 za druhým. Být sucho, tak jsem si design jejich dresů právě prohlédl naposled. Dlouhý bahnitý úsek, ale zamíchal karty. Nejenže jsem je dojel, ale udělal si i pár vteřin k dobru. Do cíle daleko, tak jsem si řekl, že je potrápím a uvidíme kdy mě sjedou. Při vjezdu na pláž jsem začal věřit, že to už dám. Projíždím cílem, děkuji svému Durouškovi, na tabuli svítí 13. místo absolutně a já si za své jméno píšu 2ku.
I zde musím pochválit trať. Luxusně označená a přepracované části, měnící silnici za terén, neměly chybu. Rozhodnutí pro Orlík určitě nelitujeme.
# 7. - Do Vrchlabí jsem se vůbec netěšil. Hlavním důvodem byla vzpomínka na loňskou Juniorskou trať, která z pronajatého letiště využívala jen tu nejrovnější část. Přitom hned za mlíkem byl neposekaný kopeček. Letos byly prosby stavitele trati vyslyšeny, kopeček posekán a tak bylo možno vytvořit variantu pro kola, aspoň trochu hodnou slova Horské. Náročnost trati mají zvýšit překážky alá cyklokros, u kterých rodiče nechápou jejich smysl, ale na druhou stranu: jsou pro všechny stejné a když tam nebudou, tak budete nadávat, že to je moc snadné.
Závod nejstarších děvčat otvíral celé JT a mimo favorizované Dáši z Dukly byly na startu naše tři poupátka. Pátá přihlášená se raději v tichosti vyzmizíkovala. Co vám budu vyprávět, čekal jsem bratro... přesněji řečeno sestro-vražený souboj o 2 a 3 místo. Mokrá tráva a podklouznutí Martiny v prvním kole nabídlo 10 sec. soupeřkám a vlastně rozhodlo o pořadí 1. Dáša, 2. Štěpka, 3. Lucka, 4. Marťa
Fanda s Tomášem to měli mezi jednatřiceti 10-11letými ostřílenými závoďáky hodně těžké. O vyrovnanosti svědčí jen 20 vteřin (a další 3 borci) mezi 8. Fandou a 12. Tomem.
Věčně čtvrtá Markéta dojela opět čtvrtá. (Coach vzkazuje: Super výsledek. Nic si z toho nedělej, taky jsem měl takové období) :)
Kluků 8-9 let bylo tolik (51 kousků), že byli rozděleni na dvě jízdy. Všichni tři naši elitní letci byli nasazeni do první formace. Rarášek krásně 14tý. (nezapomínejme, že je prvoročák a jede na levné 24tce proti špičkově osazeným 26" nebo dokonce 27,5kám, kterými by nepohrdla většina dospěláků) Pavlik po zásluze doprovodil stříbrného Vojtu a dnes suverénního Matyáše na pódium.
Jířa drtil své soupeře strojovým tempem a předjížděl a předjížděl. Zuzka na to jde obráceně. Nepředjíždí vůbec! Nemá koho. :)
Na Céčku jeli tentokrát jen mladí a ostudu rozhodně neudělali. Honza #7 a Káťa dokonce 3!
Okruh hlavního závodu - 50 km objeli tři borci v dresu V6ky. Nejlepší pozici měl Coach, který si oproti Boleslavi polepšil o 200 míst a startoval z cca 300tého fleku. Noigi nechal velkoryse přihlášení až na pátek, takže číslo 457 zaručovalo stíhací jízdu nemající obdoby. Už v prvním kopci se pobízí bičíkem, protože o několik desítek lidí vpředu, vidí známou modro-bílou kombinaci. Obrovské zklamání a hledání nové motivace zachvacuje Noigiho v době, když zjistí, že předjížděným není Coach, ale náš zákazník Miloš.
V polovině závodu už zachycuje kontrolní mezičas Jirku a Jirku spolu, když projíždí v pořadí: Jirka a vteřinu za ním Jirka. Jak to na konec dopadlo zjistíte v článku "Výsledkový servis 2015" (těm co to nechtějí hledat prozradím, že Jirka byl lepší)
Gratulace všem.
# 8. - Prokazatelně nejvyšší člověk žijící v českých zemích a bývalém Rakousku Josef Drásal už sice nežije, ale jeho jméno žije, díky pořadatelům z Holešova, dál. Se svým maratonem Drásal, který se stal kultovní záležitostí, mu ostudu určitě nedělají. Svou náročností patří k tomu nejtěžším, co si můžete v ČR střihnout.
Díky zařazení do seriálu Kolo pro život si neužijí jen maratonci a ultramaratonci, ale v dopoledních závodech i děti. Z naší jednotky rychlého nasazení přispěchala většina (zbytek spěchal k babičce na prázdniny).
Pro ty co nebyli v zámeckém parku osobně, v krátkosti jak jsme dopadli:
Junior trophy: Zatím, co dospěláci šplhají do nekonečných kopců, u mladých se hodnota na jejich výškoměrech změnila jen při přeskakování překážky v cílové rovince. Naše holky přeskakování evidentně bojkotují, takže rozhodlo co mají "v nohách". Štěpánka první stylem start-cíl, Lucka s utrženým nehtem na palci třetí. Vrabcovic Jirka osedlal nové "koště" a ze všech sil zkoušel jestli dobře mete. Předjel několik vrstevníků, ale čtvrtý už svou pozici uhájil, takže zatím jeho nejlepší výsledek - No 5.
Kluci 10-11 let byli rozděleni do dvou jízd, i když byla propustnost trati a možnosti na předjíždění podstatně lepší než loni a 34 jezdců by trať "pobrala". V první jízdě nastoupili všichni s velkým bodovým ziskem. Konkurence je zde veliká takže Fandovo 6té a Tomášovo 9té je super. Kuba jel druhou jízdu. Pěkně si zazávodil a v součtu 13. místo není pro začátek vůbec marné.
Díky neúčasti Kačky a Adélky z Ivaru, měla Markéta šanci dostat se poprvé na pódium. Ale jak už to bývá: nepřijede jeden dobrý, přijedou dva ještě lepší. Bojovala, dala do toho srdíčko a doslova vydřela stříbro, takže musím odvolat "věčně čtvrtá". Super Markét!
Českou televizí úplně přehlíženou kategorií je, dle mého názoru ta nejatraktivnější: Kluci 8-9 let. 41 vlčáků na startu, full gas od startu do cíle, souboje, pády a pouze desetinové rozestupy v cíli. Holešov byl letos nejinfarktovější. Pořadatelům se nepodařilo rozběhnout zavlažování, takže tráva po pár jízdách již nepřipomínala tu Wimbledonskou, ale díky tropickým teplotám spíš film Slunce, seno... Upozorňoval jsem naši trojku, že to bude klouzat... říkat, neříkat... synátor opět nedával pozor. Poslední kolo. Zbývalo pár zatáček do cíle a Vojta se z prvního místa poroučel k zemi. Jak po závodě přiznal: "Nikdo mě nepomohl, byla to moje chyba." Díky tomu se promíchalo pořadí až do pátého místa! První z místa nehody odjíždí Filip z Bikecliniku (do té doby třetí) následován Vojtou a třetí, do té doby pátý, Pavlik. Matyáš se z druhého posouvá na čtvrté a chce alespoň třetí flek zpět. Pavel je, ale proti a o desetinu vteřiny protíná cílovou čáru dřív. Tou dobou jsou v cíli Filip a Vojta. Prvně jmenovaný nakonec bral stříbro a Vojta, po úspěšném předjížděcím manévru v poslední vracečce, zlato. Prvoročák Vojta rarášek taky pěkně - 9.
Jízdu Zuzky a Jiříčka jsem neviděl, protože už se musela na scénu chystat má maličkost. Z ampliónu, ale slyším Pepu Dresslera jak říká: "Zde jsme se překvapení nedočkali. Zuzka opět první." Jířa mezi 59ti kluky 6-7 let na pěkném 14. místě.
Trasa C - 38km. Petr (11. místo) poprvé zkouší co v něm je a co jeho záda vydrží. Přijíždí 1,5 min za stříbrnou Káťou a 4:45 min před čtvrtou v kadetkách Natkou. Coache sice dováží jeho Duroušek do cíle nejdříve, ale je z toho nepopulární čtvrté místo.
Nejvíce nás zajímala trasa A - 115 km kde jsme měli dvě želízka v ohni. Od 7:45 se na trati sušili Standa a Noigi. Po 6ti hodinách a 43 minutách přijíždí (na 35 místě v kat.) v jakési agónii Noigi a říká něco o kole, které nechce dlouho vidět. Standa si trať vychutnává necelých 8 hodin. Plní těsně svůj cíl, být v 15:30 na vyhlášení dětí. Tou dobou ještě neví, že jeho syn zajel bronz.
Trasu B na 53km a hlavně OBRa 175 km jsme neobsadili. Nechcete se nad tím zamyslet... Zbyňku, Pavle, Marku, Vašku... ???
Závěr: Trať dospěláků byla těžká svým převýšením, ale jezdivá bez kořenů. Chyběly mě technické sjezdy a hlavně je to zatím nejmizerněji označený závod KPŽ. "Mlíko" skoro nebylo použito a před lety nabarvené celoroční značení nebylo v 50km/h na zaprášeném asfaltě moc viditelné. O rozporech na křižovatkách: doleva křížek "tudy ne", doprava směřující šipka - že bylo správně doleva ani nepíšu, protože toto místo mám vychytané z loňska. Kdo není místní nebo trasu už nejel, nemá šanci na dobré umístění, protože pořád bloudí nebo jako naše holky, jede za někým, kdo to za těch 22 ročníků už zná.
# 9. - Karlštejn tour - Být Petrem Čechem, tedy majitelem KPŽ, tak bych ihned závod na Chuchelském hipodromu zrušil nebo přesunul jinam. Je zde totiž cítit, že mezi koňáky nejsou cyklisté vítání a to teď nemyslím novinkový zákaz přespání v karavanu na obrovském a úplně volném parkovišti, ale spíš nemožnost vstupu na dráhu (kdo nebyl, rozuměj vstup na velkou louku) kde byla namotána dětská trať. To, že nikdo nesmí jít 100 m přímo, ale musí se okolo "přes Strakonice", už nikoho nepřekvapí (většina rodičů si bere kolo)
Trať Junior trophy tohoto seriálu HORSKÝCH kol byla, stejně jako loni, na totální rovině (pravděpodobně zákaz vystoupit z vyhrazeného prostoru na sousedící val). Staviteli trati Martinovi opět nezbývalo než dělat z prdu kuličku. Vojta chválil její namotání a široký start, ale o povrchu řekl: "je to hnus největší. Vůbec to nejede a hrozně to tahá za nohy."
Že to netahalo jen Vojťase svědčí 9. místo Jirky Vrabce, kterého proháněla, ve společné jízdě, 10. Lucka nebo až 7. místo Pulpise.
Urvat to nemohla ani Markéta. Její 8. místo v žákyních odráží buď těžké nohy nebo ještě myšlenky na táborový oheň. Vsázím na to první.
Vojta byl také z tábora stažen o den dřív. Sedmá startovní reakce byla po závodě vysvětlena nemožností zacvaknout botu do pravého pedálu. Naštěstí se to brzy povedlo a začala stíhací jízda. Překážky přeskákal nejrychleji a v době kdy se na nich zrakvili vrstevníci od 10. do 45. místa, tak už jezdil druhý. Klid na pronásledování Matyáše mu však bral, stále se lepšící Aleš Blažek, který zle dotíral a snažil se předjet kdy to jen šlo. Tráva brala síly všem stejně a z lovce se stal lovený. Aleše předjíždí Filip. Vojta si 2. místo kontroluje. Raráškův 12. flek vypadá jako nic-moc, ale konkurence je veliká. Přestože se ve třetím kole propadl o dvě místa, z mezičasů je vidět, že i ve třetím dřel a dokonce zajel svůj nejrychlejší čas!
Protože jsem se nemusel chystat na start, mohl jsem si konečně vychutnat závod Zuzky. Odstartovala druhá, ale soupeřku ne a ne předjet. Už jí "měla na lopatě", ale ubrala o píď dřív. Že si holky si nic nedarovaly, prozrazuje výsledkovka. Pouze jeden ze 46 kluků byl rychlejší (o 3,6 sec.) Zuzi druhé je taky super, co by za něj Honza dal.
Oslím můstkem jsem se dostal na trasu C.
Nejdříve se z "trasy Praha - Karlštejn - Praha" (to v upoutávce na ČT Sport dost přehnali) vrátil Honza - 30. celkově /17. v kat. Nejdéle Natka - 136. absolutně a 4. v kadetkách.
To nejlepší jsem si nechal na konec. Ve výsledcích čtu: 84. místo Káťa a teď pozor! Druhá v kadetkách o pouhých 1,5 sec za vítězkou!!! To znamená spurt do cíle o zlato. Tak to nám budeš někdy vyprávět. Gratulace všem.
# 10. - Šumavský maraton, Zadov
Pátek, vše máme sbaleno. V navigaci cíl: Zadov - 270 km. Loni jsme vyjížděli o půl páté a prezenci končící ve 20:00 nestihli o 5 min, tak počítám, že když letos vyrazíme o půl čtvrté, že to bude na pohodu i s registrací. Malinko jsem se přepočítal.
No, co vám budu vyprávět... pěkný víkend nám ucpaná Strakonická dálnice zkazit nemůže. Na Zadově jsme ve 20:50 takříkajíc jako na koni (spíš jako na kole). Tma se kvapem blíží, přesto ještě spěcháme na trať, která by měla být "nejbikovější" z celého seriálu. S potěšení mohu jedním slovem napsat, že JE.
(přemýšlím, jestli ji některá ze zbylých tratí může ještě trumfnout? Podmínky jsou ve Vysočina Aréně v Novém Městě a uvidíme co vymysleli kluci z Chrudimi. Tam má být trať zbrusu nová)
Do startovního koridoru alá Český pohár se nejdříve postavil Vrabcovic Jirka a protože 13tiletá děvčata dnes spíš nahánějí kluky s motorkou, než aby se honila na kolech, mohlo pouhých šest cyklistek opět prohnat patnáctku teenegerů bez motorky ve společné jízdě.
Lůca, s vědomím 4 kol, nedala do startu vše a to byla chyba. Po nájezdu do technické pasáže se konkurentky trápily a Lucku opakovaně "odbrzdily", zatím co Dáša mizela v dálce. Předjíždění se sice povedlo, ale stálo slečnu Lucii tolik sil, že bronz nakonec neudržela. Zkušenost k nezaplacení. Jirka dojel o místo a pár vteřin před ní.
Bohužel posledního (z našich), koho přivítala bouřlivá atmosféra vzdáleného Zadova, byl druhý muž Junior trophy 8-9 let - Vojta.
Matyáš start sice ulil, ale vypsaná tři kola byla tak dlouhá, že to tentokrát nebylo rozhodující. Kluci z BC prý nic neponechali náhodě a trať najížděli do zblbnutí. Na konci prvního kola se Matyáš, jedoucí na prvním fleku, nepochopitelně otáčí do protisměru a tím klesá za Vojtu a svého kolegu z týmu Filipa. Brzy vše dohání a bok po boku spurtuje s Vojtou do druhého kola o první místo, jako kdyby po 50 m měl být cíl. Úžasná atmosféra, dramatický souboj, děti troubí na vuluzely, bubnují, křičí. Bohužel Matyáš chytá do zadního kola klacek. Padá mu řetěz, někdo mu ho v dálce nandává, ale klacek nevyndává, takže u mě mu padá znovu. Snažím se mu pomoct, ale tentokrát je řetěz zasukovaný ještě i ve vodítku a nejde ven. Přibíhá tatínek, který ho, nehledíc na škody, vyrval ven. Ve třetím kole se už pořadí nemění. Vojta sice #1, ale škoda Matyho problému. Byla to do té doby skvělá podívaná.
Trasa C - Ze Sagana si na Slovensku dělají srandu, že bude druhý i kdyby do cíle spurtoval sám... Jsem zvědav kdy si někdo z klubu začne podobným způsobem dobírat mě a Natálku za naše "věčně 4. místa". Opět těsně vedle. :)
Nepřejmenujeme V6 na V4? :)
Hmmm, čtvrté místo mrzuté, ale pěkný víkend nám to zkazit nemůže!
Jo, už jsem vám vyprávěl jak byla Strakonická silnice ucpaná i při zpáteční cestě? ("Ty vole, chtěl bych bejt Pražák a tohle zažívat každej týden.") :)
Ještě malý přídavek: Odpoledne se, na rozšířené trati, konal druhý závod tzv. Junior trophy cup, který měl uspokojit všechny, co řičí, že je JT "lehký", "jenom na trávě", "na rovině"... Paradoxně křičící v tichosti mizí a o náročnější podobu je nevalný zájem a jedou jen "skalní". Ano, vyhlásit kategorii 14 - 16 let nedává smysl, protože tou dobou bojují kadeti na trase C, ale kde je druhá polovina startujících u ostatních kategorií? Jsou unavení? Spěchají domů? Nebo to jen nevědí?
# 11. - Karlovarský maraton
Pro všechny co čekají na článeček z posledního KáPéŽetka, mám dobrou zprávu: Je tady!
Díky vysoké hodnotě ujetých kilometrů, které musí auta s Ečkem na registrační značce urazit na tento závod, úměrně klesla i naše klubová účast.
Do Varů se nakonec přeci jen vydala rodinka Hendrychovic a přidala se i rodinka Hojkovic, která se poblíž rekreovala.
Bohužel, vychvalovaný park Meandr je kvůli rekonstrukci uzavřen, takže pořadatelé museli najít alternativní prostory. A nejen to. S atletickým stadionem pro zázemí a dojezd B, C a D tras problém nebyl. Problémy měl Pulpis na přilehlé louce, když zde chtěl vytýčit trať juniorky. Dřevěné kolíky do vyprahlé hlíny prostě nedostal. Nevím kdo mu to poradil, ale technické řešení, které bylo k vidění, při našem příjezdu, bylo jednoduché a geniální. Mlíko bylo nataženo mezi pneumatiky, takže trať připomínala okruh na motokáry. První myšlenky o zkracování trati byly liché. Naopak okruh byl divácky přehlednější a chválou nešetřili ani jezdci. Jednoznačně palec nahoru.
Hned první jízda, kde jely obě naše holky, byla dramatická až na cílovou čáru. Štěpánka jezdící na trojce v závěru mocně stahovala, ale drobná Šárka Křikavová si stříbro (o 0,2 sec.) udržela. Lucka se v posledním kole, díky pádu soupeřky, posunula na konečné čtvrté.
Fanda to má u kluků 10 - 11 let těžký. Start na hranici desítky není nej, na druhou stranu co jméno, ve startovní listině, to ostřílený závoďák. Bojoval, makal a hlavně předjížděl. Za páté místo v cíli nezaslouží nic jiného než slova chvály.
Kategorie - kluci 8 - 9 let s Vojtěchem ("holické divadlo") a Matyášem ("pražská scéna") v hlavních rolích, se opět divákům postarala o hluboký sportovní zážitek. Toto drama mělo několik zvratů a jedna akční scéna střídala druhou. Jsme moc rádi, že je v závěrečných titulcích uvedeno Vojtovo jméno jako první. Každopádně oběma tleskám ve stoje.
Na start Céčka se postavil náš věčně čtvrtý - Coach. Že to dnes nebude ani na tu bramboru, věděl už před startem, protože kolem sebe měl min 10 jezdců, kteří ho pravidelně vystrkávají mimo pódium v kat. nad 40 let. Start v centru Karlových Varů a hned do kopce. Náš čtyřicátník je snad jediný kdo neakceptuje tempo juniorů! Prostě skandál. V cíli své účinkování zhodnotil takto: "Po 1,5 km jsem si musel vystoupit. Co ty chlapi žerou? Dal jsem do toho srdíčko, ale ho-píp-no platný. Trať úplně super! Pro děti na Déčku (jeli zkrácený okruh) zbytečně drsný, ale kdo chce techniku, kopce, single track-y a minimum asfaltu ať jede sem. Jo, abych nezapomněl, vynikající značení!"
Jen dodám, že si statistici mohou do svých deníčků zapsat: Jirka 6. v kat a 19. celkově
# 12. - Chrudim je k našemu bydlišti nejblíže, proto tento závod bereme jako náš domácí. Dostavujeme se v nejpočetnější sestavě (a to ještě zdaleka nepřijeli všichni).
Když jsem teď v totální časové tísni, tak tajně doufám, že se z této početné skupiny najde aspoň jeden člověk, který mimo ježdění na kolo umí i psát.
Tak bohužel, žádný dobrovolník se nenašel, proto hledám pomocnou ruku na konci svého ramene a trochu opožděně sedám za tlačítka noteboku.
Jako vždy začneme dětmi. Trať Junior trophy bude v Chrudimi úplně nová sliboval web Kolopro.cz už začátkem února. Chrudimští pořadatelé v blízkém lesíku zamakali a nově vzniklé cestičky doslova vymazlili. Jenže ouha! Zatím co je, při Martinově úterní inspekční návštěvě, všechno ok, tak v pátek je všechno jinak. Nejdříve zahrádkáři a pak i pejskaři panikaří, pletou si příval dětí na kolech s migranty ze Sýrie a zakazují vstup na své území. Z plánovaných 700 m / okruh je jen nějakých 170 m a to starším kategoriím určitě stačit nebude.
Pulpis se ukazuje jako zkušený stavitel, který by měl jít k hasičům, protože tenhle průser uhasit...
Trať je nakonec kratší než bývá, ale je dostatečná i pro nejstarší. Každopádně to pro příště musí Chrudimáci lépe ošéfovat.
Tentokrát nebudu popisovat jednotlivé jízdy. Jak bylo napsáno, bylo nás tolik, že by to vydalo na samostatný článek. Výsledky najdete v článku Výsledkový servis (Péťo díky moc za pravidelnou editaci)
Na Béčku jsme měli mezi necelou pětistovkou jezdců 4 zástupce BFH. Naši kluci se vrátili v pořadí, stručně řečeno: očekávaném. Nejdříve byli "doma" bikeři: Jirka Noigi (128.místo) před Standou (202.). Překvapit mohli silničáři Miloš a Pavel. Prvně jmenovaného překvapily křeče (v cíli nakonec 300. místo) druhého překvapila hned na startu včela. Zkusil ji za jízdy kousnout do zadečku, ale bodla ho do rtu. Po vzoru profíků z Tour de France jede dál. Na mezičase, po hodině a půl, je ještě Pavel evidován, ale dál to nešlo.
Na start Céčka se postavilo 470 borců mezi, kterými bylo 5 modro-bílo-černých dresů.
Největší naděje vkládáme do Honzíka. 27. místo absolutně není nej (tipoval jsem ho do patnáctky), ale konkurence byla velká - takže spokojenost. Coach měl možnost postavit se do první lajny, ale představuje se v nové roli. Po celý závod je k ruce Natce a jede jí tempo s cílem dobít pódium. Myslím, že tenhle bronz si bude Natálie (136.) dlouho pamatovat. Petr není naším černým Petrem, ale spíš černým koněm. Startuje z poslední vlny. Objel si to kondičně a i tak uzavřel první stovku. Péťo, co jet příště na plno?
Od Ondry jsem čekal více než 165. místo. Úvod i střední část jel pěkně, ale v závěru mu došlo. Je to zkušenost i důkaz, že být o pár míst vpředu není samo sebou. Příště to bude lepší.
No, nevím jestli Ondru uvidíme na startu hned příště, protože příští zastávkou KPŽ bude Znojmo.
# 13. - Čas letí jako šílený.
Nejenže máme za sebou Burčák ve Zmojmě, Plzeň, ale teď i Oderskou mlýnici a já přemýšlím jestli velký hadronový urychlovač částic CERN není spíš urychlovačem času, protože vůbec nestíhám psát.
Mám chvilku, takže pojďme se trochu vrátit v čase...
Nejdříve se podíváme mezi vinice na Burčák Znojmo tour.
I přes vzdálenost máme ve startovce 4 mladé a 4 dospělé jezdce.
Juniorská trať byla namotaná v parku poblíž Louckého kláštera. Pochvalu zaslouží široký start proti kopci, pěkná a přehledná byla trať tak do půlky, poté se díky své složitosti podobala spíš bludišti. Našim mládežníkům to evidentně nevadilo. Fanda s Luckou získali shodně bronz a Vojta se Štěpánkou dostali za předvedenou jízdu medaile v provedení Gold. Blahopřejeme.
Na trase C to nikomu "necinklo". Nejdříve objel 31 km dlouhý okruh Coach - 1:05 hod, ale nestačilo to na víc než 22. místo celkově a 7. v kat. Druhým z týmu byl (chtěl jsem napsat: stále se lepšící, ale musím změnit na:) tou dobou ještě zdravý Petr (11. v kat) Vše mohly zachránit naše kadetky. Jak již jsem prozradil, na pódium to nebylo. Každopádně 4. místo Katky a 5. Natky je moc pěkné a znamená i tučný přísun bodů do hodnocení celého seriálu.
# 14. - Dalším závodem, který z tohoto seriálu ještě neznáme, je pořádán v hlavním městě piva - Plzni. Z několika zdrojů dostáváme informace, že je Plzeňská padesátka moc pěkným závodem, takže si nakonec děláme křížek u 19. září.
Vyrážíme tradičně v pátek po práci. Bereme sebou Markétu, aby děti měly sebou někoho na hraní. Na místě jsme po setmění a za svitu potkávacích světel, hledáme místo pro naši chaloupku na kolečkách. Vkrádáme se přímo do areálu asi 100 m od startu. Nacházíme krásné místečko mezi Tabulkovic a Frenclovic bydlíky.
Ranní probuzení tentokrát připomínalo zásah speciální jednotky URNA. Jsem rád, že nám dveře nevyrazilo beranidlo a že jsme dostali 3 minuty na přeparkování. Ten kdo nás probudil a chaloupku otočil byl stavitel Juniorské trati Martin Pulpán, který si v šest ráno umanul, že zrovna přes náš pozemek povede dálnici juniorky.
JT - když už jsme u trati mládeže, tak zmíním jednu zajímavost: Pěknou technickou pasáž, která byla v obležení diváků si zajeli jen kat. 12-13, kde v holkách Lůca vydřela stříbro, a kat 10-11 let. Zatím co holky předváděly svou šikovnost, tak někteří mladí páni pravý opak. V úseku (v podobném na Šumavském poháru trápily 5 leté děti) se chovali natolik sebevražedně a nepředvídatelně, že další kat. už jely z bezpečnostních důvodů s vypuštěním tohoto místa. Markéta (10-11) to má ve své kategorii těžké. Závod od závodu se zlepšuje, ale na holky z Ivaru, které mají několik let náskok, to ještě není. Cílem bylo čtvrté místo a to se jí povedlo. Kluků 8-9 let bylo 48, proto byli rozděleni do dvou jízd. My jsme s napětím sledovali první várku, kde jel náš Vojťas. Díky brzkému vstávání stihl nejlépe naladit formu a vyhrál.
C - 35 km. V první řadě Coach. Kousek za ním Natka. Káťa pro nemoc nakonec nepřijela.
Po startu se jede snad 2 km po asfaltu. Tempo sice brzdí reklamní Yetty, ale i tak je hodně slušné. Navíc všichni chtějí být vepředu. Riziko hromadné pádu je vysoké. Nájezd do terénu redukuje jezdce. Tempo ne. Kratší prudší stoupání (na 5. km) rozhodne.
Udrží-li se Coach v hlavní skupině, tak to zkusí. Když to nepůjde, počká na Natku a pomůže jí. No, hlavní skupina snad ani nepostřehla, že jede do kopce... nebo se jim zaseknul tempomat? Mizí v dáli...
Přijíždí Natka. Ze setkání s trenérem nadšením neskáče bunny-hopy, asi tuší, že to zase bude bolet. Ale jak říká klasik: "Bez opravdového úsilí není opravdové radosti." a já jsem moc rád, že si za svou snahu mohla vychutnat ceremoniál a domů odvézt stříbro!
# 15. - Oderská mlýnice - Do Klokočůvku u Oder jsem se těšil celou sezónu. Loni mě totálně dostala atmosféra v kopci na Spálov. Povzbuzování diváků je zde úplně fantastické a připomíná dojezd horských etap. Nevím jestli si to dovedete představit, ale jste-li v kůži jezdce a ne televizního diváka, tak to najednou do toho kopce jede úúúplně jinak. Hned po závodě jsem řekl: "Sem jedeme i příští rok." Pódium bylo jen další příjemnou třešničkou, ale zadaří se i letos?
Pohled do startovní listiny mě kazí náladu. Nejsou nahlášeni úplně všichni, ale jak už své vrstevníky znám, tak tuším, že i tak je to marné. To ledaže by začalo pršet a bylo bláto. Z "vymetené" oblohy a přeschlé půdy...??? Já vím Aladine, nadlidský úkol.
V pátek přijíždí do Klokočůvku mimo našeho bydlíku i druhý bydlík s děvčaty Štěpkou, Kačkou a Natkou na palubě. Zuzka startuje až před obědem, takže z Holic vyjedou až ráno. V noci se několikrát budím a užívám si bubnování kapek na střeše karavanu.
Když vyšla jitřenka, tak už neprší. Bereme kola a jdeme na trať Junior trophy.
Hned v prvním startu (věk 12-13) máme dvě želízka v ohni. Díky menšímu zájmu náctiletých, které už tolik neláká, honit se po louce, startují kluci s děvčaty. Štěpánka prohání nejlepší kluky a jede si pro jistou zlatou. O stříbro je boj tužší. Okruh je, ale dlouhý, navíc "v těžké trávě" a k naší radosti začíná Lucka dokazovat, že se na trénincích nefláká. Metr po metru zvětšuje náskok a míří pro vysněné stříbro.
Kdo celý rok pravidelně četl tento "seriál" a dělal si zápisky, tak ví, že je pro Vojtu tento závod poslední možností, jak vyhrát svou kategorii. Těm co si poznámky nedělali, připomenu, že je souboj s Matyášem naprosto vyrovnaný se score 7:7 ("hraje se na 8 výtězných"). Máťa je díky většímu průměru kol v drobné výhodě. Vojtovi to radši neříkám. Po zhlédnutí děvčat, mu radím: "Neblbni! Tři kola budou hrozně dlouhý."
Start zde v Odrách je originální tím, že skupinka mladých bubeníků hraje připraveným jezdcům a poslední úder do bicích je signálem: Vpřed! Vojťas tento okamžik trefuje přesně. Vyráží jako první. Otáčí se na Matyho a pouští ho dopředu. Ten na nic nečeká, hned za to bere a na rovinkách si vytváří viditelný náskok. Hlásím Vojtovi, že je to takhle dobrý, že stačí držet tento odstup. Možná se tím uklidnil, protože v točivých pasážích ztrátu smazává. Na konci okruhu jedou kluci za sebou a pomalu se vzdalují ostatním. Nájezd do druhého kola se jede stále ve vysokém tempu. Kýváním dlaní signalizuji: Klid, klid. Vojta se na mě podíval, usmál a nasadil k předjíždění. "To je magor!" říkám si. Ke stejnému šílenství tím přivádí i Martina (taťka Matyáše) na protější straně louky zvlášť, když až do cíle (tedy celé kolo a půl) za každou zatáčkou "řadí těžší a nastupuje si". V cíli to hodnotí slovy: "Zdálo se mě, že Máťa nejede, tak jsem to zkusil."
Zuzka by taky potřebovala vyhrát. Má také sedm vítězství, ale ne a ne ten matchball proměnit. Přeji hodně štěstí, neuvidím ji, protože se jdu připravovat na Cčko. Agentury krátce na to vydaly zpravodajství, že byla opět druhá a to už začíná být vážné. :) (samozřejmě co by za to těch 40 ostatních, od 3. místa dál, dalo.)
Odvážnému štěstí přeje... prochází mě hlavou, když znovu vzpomínám na Vojtův závod. Letos to vyšlo, loni zde díky odvaze přišel o celkové třetí místo. To, abych byl ve svém závodě taky odvážný. :)
Startujeme společně s Béčkem, což ve startovním poli trochu "polarizovalo názory", ale podle mne to nemělo chybu. Pořadatelé chytře posunuli čelo trasy C do koridoru mezi Bčkaře od čísel 101, takže jsme se nepletli profíkům, přitom ti nejvýkonnější je měli na dohled či doskok. Mě se tato slova netýkají. Tempo Bčka je od úvodních metrů šílené. Někde na pátém km zastavuji propad v pořadí. Dostávám se mezi "své" což je příznivé pro rychlost skupiny. První smyčku máme za sebou. Projíždíme areálem a šup do Spálovského kopce. Z dálky je slyšet diváky. Bubeníci, řechtačky, vlajkonoši, fotografové, nápisy na silnici. Nic nechybí, ani americké policajtky v tangách. Jak říkám, to se hned jede líp. :) Noční deštík udělal závěrečný sjezd těžší. To mě maximálně sedí. Dávám do něj srdíčko, své skupině ujíždím a náskok držím až do cíle. S napětím se dívám na světelnou tabuli - 21. celkově / 3. v kat. Ufff je to bronz!
Na trati jsou ještě Kačka a Natka. Netrvá dlouho a holky jsou "doma". 71. místo celkově stačí Katce na 3. příčku. 85tá protíná cílovou čáru Natka a připisuje si své šesté 4. místo.
# 16. - Jelikož Coach a část týmu se účastnili cyklokrosového ČP v Hlinsku, poreferuji o posledním závodě KPŽ.
Již v pátek na juniorské trati trénuje Rarášek, Pavlík a Tomáš, následuje obhlídka trati XCO SP a zkoušíme Rubenu Choice a AC/DC.
V sobotu je zde již početná sestava borců v modročernobílé kombinaci. Juniorská trať se skládá z výjezdu do pěkného kopce a zatáčkovitého sjezdu po místním singletracku. První jdou do boje ve společném závodě Jirka Vrabec a Marťa Papoušková. Oba pěkně bojují a nakonec z toho jsou pěkná umístění na bedně. Marťa je 2. a Jirka 3. Již zde se ukazuje, že v juniorských závodech bude rozhodovat výkonnost do kopce.
V kategoriích 10-11 let bojuje nejprve Markéta se soupeřkami, poté se zemskou přitažlivostí a nakonec sama se sebou. Nad sebou se jí podařilo zvítězit, neb po nepříjemném pádu dojela na 14. místě. V kategorii kluků náš klub reprezentují Kuba a Tomáš. Zatímco Kuba jde to boje zostra a bojuje hned od startu o umístění v TOP 10., Tomáš se k němu po rozvážnějším začátku neúprosně blíží. V cíli je na 9. a 10. místě dělí pouhé 0,2 s.
Na řadu přichází kategorie 8-9 let, kde obsazujeme pouze chlapecký závod Pavlem a Vojtou N. Pavel má cíl být na stupních vítězů a před Alešem Blažkem. První kola se ale Alešovi dívá na záda, ve 3 se mu již začíná přibližovat a v posledním ho za frenetického povzbuzování všech členů klubu předjíždí do kopce a rychle se vzdaluje. Je z toho další medaile pro náš klub. Vojta N. dojíždí na pěkném 8. místě.
A to již netrpělivě čekáme na výkon Zuzky. Pokud vyhraje stane se i celkovou vítězkou KPŽ ve své kategorii. Naše pochyby byli liché a Zuzka si, intenzivně podporovaná nejen svým taťkou, neohroženě dojíždí stylem start-cíl pro vítězství. Ve stejné kategorii 6-7 pak mezi chlapci vybojuje Jiřík nejlepší letošní výsledek a to 9. místo.
Na dospělých tratích obsazujeme pouze distanci C 33 km. Za mne dojmy z trati. Na začátku brutální stoupání po trati XCO světového poháru, poté další stoupání na Studnici mi také moc nesedělo, Poté se trochu rozjíždím a přichází další stoupání na Odravec. Nahoře se spojíme s tratí B a začíná předjížděcí rodeo těchto závodníků. Nejprve výborný sjezd a potom přichází kořenová pasáž, kterou si užívám. Zde se pomalejší závodnící z B vyloženě pletou. Poté již následují širší jezdivé cesty. Spolu s dalšími závodníky z C si razíme nekompromisně cestu vpřed hlava nehlava. Trasa se postupně vrací zpět k Novému Městu, neohroženě se řítíme příjemnými singly kolem Sykovce. Finální část závodu po biatlonových tratích si protrpím a vůbec to nezávidím lyžařům a biatlonistům při závodech.
Závod jsme dojeli v rychlém sledu za sebou Honza P. (19. celkové/7. v kat.), Jirka N. (24./6.), Standa (35./12.), Natka (124./4.), Katka (161./8.).
V České Televizi již proběhla reportáž z tohoto závodu a naše barvy jsou zde také k vidění. Myslím, že poslední závod KPŽ proběhl velmi dobře a my jsme se zde neztratili.
Šumpicek
Odkaz za reportáž v ČT:
