Zpět na články9. 11. 15Cyklokros
Sezona pomalu skončila, někdo odpočívá., někdo možná nechce kolo několik týdnů ani vidět.. a někdo jiný již začíná pomalu rozjíždět první kilometry pro sezonu 2016. Ale ti nejhouževnatější se nehodlají vzdát a naordinovali si na konec roku cyklokros. Mají můj veliký obdiv a zároveň jim moc a moc fandím. Napadlo mě tedy zapátrat a zjistit něco málo o historii tohoto krásného cyklistického odvětví.
Při hledání začátku této
disciplíny se musíme za pomoci literatury vrátit až do pařížského parku
Vincennes. Tady byl v zimně roku 1901, při procházce sražen, v terénu
projíždějícím cyklistou, tehdejší sekretář francouzského cyklistického svazu
Daniel Gousseau.
Tato příhoda mu vnukla myšlenku vzniku nové cyklistické disciplíny „
Cross-cyklo-pedestre“! tedy cyklistiku spojenou se sestupováním z kola, s
přímým dotykem s krajinou. Tento typ závodů nazývaný „napříč krajinou“ či
terénní cyklistika, kdy cyklokros, se začal v Evropě zabydlovat.
Tvůrcem prvních pravidel je historickou literaturou označován právě Daniel
Gousseau, který nemohl chybět při prvním (francouzském, ale i světovém)
pořádání závodů v roce 1902. Cesta za dnešní popularitou této v počátcích
rozporuplné disciplíny, nebyla v žádném případě jednoduchá. Vždyť od prvního
závodu ke konání prvního mistrovství světa v březnu 1950, muselo uplynout téměř
půlstoletí.
Léta tohoto rozpětí byla na půdě světově vrcholného orgánu vyplněna bezpočtem
bitev o uspořádání MS. Z dnešního pohledu je zajímavé sledovat například
původně zásadní odpor cyklistické velmoci Anglie, která v poválečných letech s
65 tisícovou základnou patřila k nejsilnějším na světě!
Konečný úspěch a uspořádání 1. MS, nakonec přišel především díky tehdejšímu
hlasovacímu systému. Preferenčními hlasy a společnými zájmy Francie, Belgie,
Holandska či Itálie.
V těchto zemích se objevili vedle původně klasických silničních i první
skuteční vyznavači závodů v terénu! Zajímavé je připomenout skutečnost, že prvý
národní šampionát uspořádali již v roce 1902 ve Francii. A podle materiálů
následovaly tyto země: 2. Belgie v roce 1910, 3. Švýcarsko – 1912, 4.
Lucembursko – 1923, 5. Španělsko a Itálie v roce 1929.
A sedmou zemí v pořádání mistrovství národního charakteru bylo v roce 1952
Československo, závod se jel v Jihlavě. Teprve po nás se objevují šampionáty v
Německu, Anglii, Polsku a dalších zemích.Vraťme se však ještě hodně
před rok 1950. Vraťme se ke kongresovému jednání cyklistické unie v Paříži. V
jeho rámci, konkrétně 17. 2. 1924, byl uspořádán 1. ročník závodu s názvem
„Criterium International de Cyclo – Cross – Pedestre“, závod byl v rozpětí let
1924 – 1949 (s výjimkou válečných let) pořádán jako mezinárodní kritérium a
jeho vítězové byli označováni za neoficiální mistry světa. Velkou pozornost v
tomto závodě vzbuzovaly i konečné výsledky národních družstev. V nich se
objevovali jen profesionálové, neboť amatéři podle jednoznačného konstatování
tehdejšího tisku, neměli patřičnou výkonnost!
Navíc v této době stále platila vznešená „hesla“ o čistotě amatérského sportu.
V tomto případě pravidla, nebo chcete-li řády cyklistické unie, které říkaly:
„Amatér nesmí převzít peněžité ceny, ani startovat v závodě, kde jsou takové
ceny udělovány!“ a v Paříži se na to opravdu dbalo, o čemž se lze přesvědčit na
stránkách soudobého tisku i v řadě vydaných publikací, jako například na
stránkách „Zlaté knihy cyklistiky“ autorů J. Černého, R. Bakaláře či J.
Cihláře, ve které je zajímavé listovat…(zdroj: roadcycling.cz)
Miloš 